tisk ]Návrh reformy podpory obnovitelných zdrojů v Německu
Nová spolková vláda plánuje výrazně přibrzdit rozvoj obnovitelných zdrojů, protože stávající systém podpory dospěl až na samou hranici financovatelnosti.
Spolkový ministr hospodářství Sigmar Gabriel minulý týden předložil teze k návrhu reformy zákona o obnovitelných zdrojích energie (OZE), s cílem zajistit snížení nákladů pro koncové spotřebitele ve formě příspěvku na OZE a umožnit přísnější regulaci výstavby nových zdrojů.
Z kvantitativního hlediska diskutovaná novela zákona počítá se závazným stanovením celkového zastoupení OZE na výrobě elektřiny v rozsahu 40% až 45% v časovém horizontu do roku 2025 a následně 55% až 60% do roku 2035.
Z hlediska kvalitativního by měla novela zajistit dosažení následujících cílů:
- zavést nástroje umožňující účinnou regulaci nové výstavby jednotlivých technologií OZE
- směřovat rozvoj OZE do technologií s nejnižšími náklady
- zrušit stávající systém nepřiměřeně vysoké finanční podpory a zavést systém postupně klesající podpory
- s účinností od roku 2017 umožnit stanovování výše podpory jednotlivých technologií na základě veřejných soutěží a zavést systém povinného přímého prodeje elektřiny z OZE na trhu
- zajistit přiměřený podíl všech spotřebitelů na odpovídajících nákladech, avšak zároveň udržet mezinárodní konkurenceschopnost průmyslových odvětví s vysokou spotřebou elektřiny
- zajistit soulad systému podpory OZE s evropským právem
- výrazně zjednodušit systém podpory OZE
Z pohledu instalovaného výkonu zdrojů by měl novelizovaný zákon znamenat stanovení stropu pro celkovou výstavbu mořských větrných elektráren na 6,5 GW do roku 2020 resp. 15 GW do roku 2030. Jak pro pevninské větrné elektrárny, tak i pro fotovoltaické elektrárny se počítá s nárůstem instalovaného výkonu pouze o 2,5 GW ročně. Navíc systém podpory má být dostatečně pružný a účinný, aby umožnil dlouhodobě udržet reálný nárůst výkonu budovaných zdrojů v předepsaných mezích. V případě výroby elektřiny z biomasy je argumentováno vysokými náklady, takže se předpokládá podpora nárůstu tohoto segmentu OZE v rozsahu maximálně 100 MW ročně, přičemž pozornost by měla být zaměřena především na technologie zpracování odpadů. Vzhledem k vývoji na elektroenergetickém trhu novela prozatím nepočítá s regulací rozvoje geotermálních a vodních elektráren.
Hrubou představu o finanční náročnosti budoucího modifikovaného systému podpory OZE lze získat z modelového příkladu pro rok 2020, který je uveden ve zveřejněném dokumentu:
V roce 2020 je roční spotřeba elektřiny prognózována na 600 TWh, s podílem zastoupení výroby z OZE v rozsahu 35%, tj. 210 TWh. Z uvedeného podílu OZE ve výši 210 TWh bude výroba 150 TWh subvencována v rámci stávajícího systému (EEG 1.0), protože konkrétní výše podpory byla resp. ještě bude stanovena na základě platných podmínek v letech 2000-2014. Tato zásada je výsledkem politických dohod o nepřípustnosti retroaktivních opatření v oblasti podpory OZE. Průměrná výše náhrady pro všechny technologie v rámci stávajícího systému odpovídá 0,17 euro/kWh. Výroba zbývajících 60 TWh zelené elektřiny však bude podporována dle nového střídmějšího systému (EEG 2.0) s navrhovanou průměrnou náhradou 0,12 euro/kWh od roku 2015. Z uvedených hodnot předpokládané výroby a podpor se dopočítáme částek 25,5 + 7,2 miliardy euro ročně. K výsledné částce je nutné ještě připočítat náklady na zajištění dostatečných kapacit resp výroby konvenčních zdrojů vyrovnávajících kolísavou výrobu OZE, které jsou odhadovány v řádu stovek milionů až jednotek miliard euro ročně (tzv. kapacitní mechanismus).
Prezentované desetimiliardové finanční sumy v eurech dokladují, že se Sigmar Gabriel ve funkci ministra hospodářství pokouší přibrzdit řádně rozjetý finanční vlak, který však vykazuje ohromnou setrvačnost v důsledku politicko-ekonomických rozhodnutí z minulých let, na nichž se mimochodem osobně podílel jako spolkový ministr životního prostředí v létech 2005 – 2009. I v případě schválení navrhované novelizace zákona omezující podporu OZE lze vzhledem k plánovanému vzrůstajícímu zastoupení OZE v elektroenergetickém mixu v následujících letech očekávat dlouhodobé a výrazné překračování hranice ročních nákladů 30 miliard euro. To je bezpochyby suma, která bude dusit koncové spotřebitele a s vysokou pravděpodobností nepříznivě dopadne i na velké průmyslové firmy s energeticky náročnou výrobou, kterým se až doposud dařilo vyhýbat se prostřednictvím výjimek vysokým platbám příspěvku na OZE.
Pevné odhodlání nové spolkové vlády kousnout do kyselého politického jablka rovněž dokladuje velmi ambiciózní časový plán. Návrh novely zákona by měl být vládou projednán 9. dubna, přičemž lze očekávat obtížnou diskuzi už v rámci vládní koalice. Následný legislativní proces by měl být ukončen ještě před letními parlamentními prázdninami, což je opravdu velmi optimistický termín, protože vládní návrh bude bezpochyby předmětem obšírné, odborně komplikované a politicky kontroverzní diskuze. Nový zákon by měl vstoupit v platnost již od 1. srpna tohoto roku.
Závěrem je vhodné zdůraznit, že snaha německých politiků není v evropském měřítku zdaleka ojedinělá. I v dalších evropských zemích politici intenzivně hledají legislativně přijatelné cesty k přizpůsobení rozvoje OZE ekonomickým možnostem jednotlivých národních ekonomik.
Petr Nejedlý
