Spolková vláda CDU/CSU a SPD kancléřky Merkelové vzešlá z loňských parlamentních voleb začíná realizovat praktické kroky, kterými hodlá naplňovat cíle „Energiewende“, energetické transformace založené na přechodu na obnovitelné zdroje energie (OZE). Zatímco pozornost předchozích vlád byla zaměřena na jednodušší a „politicky atraktivnější“ část procesu, tj. především podporu výstavby nových zdrojů, zejména větrných a fotovoltaických elektráren, stávající vláda je technickými důsledky předchozí politiky nucena zaměřit se na méně populární a mnohdy negativně přijímaná opatření, především na integraci nového segmentu elektroenergetiky do elektrizační soustavy, konkrétně na výstavbu nových linek přenosové soustavy. Německá novinářská obec tyto linky nazývá tepnami energetické transformace.
Fyzikální a technická podstata problému je zřejmá. Trvale vzrůstající zastoupení OZE typu větrných a fotovoltaických elektráren s vysoce kolísavou a na klimatických podmínkách závislou výrobou klade na elektrotechnickou infrastrukturu stále náročnější technické požadavky, s kterými se v minulosti nemusela potýkat. Infrastruktura již prostě nestačí držet krok s velmi rychlým rozvojem výrobní základny OZE a proto musí být výrazně rozšířena a modernizována. Z hlediska elektrizační soustavy to znamená potřebu v první fázi vybudovat cca 4000 km nových linek přenosové soustavy, které budou dopravovat ohromná množství „zelené“ elektřiny na velké vzdálenosti z přímořských větrných parků do průmyslových center ve středním a jižním Německu. Situace je poměrně vážná, ostatně o stále problematičtějším spolužití přenosových sítí a OZE v Německu a následných technických dopadech na sousední státy jsem v minulosti opakovaně informoval.
Studie Bundesnetzagentur
Uvedené problémy nejsou nijak překvapivé a odborná veřejnost očekávala jejich výskyt již bezprostředně po vyhlášení programu odstoupení od jaderné energetiky a přechodu k OZE za vlády kancléře Gerharda Schrödera v roce 2000. Rozdílné názory se však objevovaly v otázce časového výskytu prvních výraznějších dopadů. Obecně se však nepředpokládal natolik výrazně rychlý a negativní trend, který začal na síťové operátory nepříjemně doléhat již po necelých 10 letech. Specialisté Spolkové agentury pro síťovou infrastrukturu (Bundesnetzagentur/BNA/) dlouhodobě rozpracovávají program výstavby nových přenosových linek, které by propojily produkční OZE regiony s průmyslovými aglomeracemi. Jenom na okraj podotýkám, že stávající výkon pouze větrných a fotovoltaických elektráren zhruba odpovídá 65 temelínským blokům, což na jedné straně dokladuje ohromný rozvoj OZE v Německu a jejich zařazení do „velké energetiky“, ovšem na druhé straně vymezuje i rozsah technických problémů. Pro ilustraci níže přikládám výstup z jednoho z pracovních materiálů BNA z konce září 2013.
Plánované koridory pro výstavbu linek přenosové soustavy v Německu
Zdroj: BNA
Projekt SuedLink
Koncepce výstavby přenosových sítí z dílny BNA je podrobněji rozpracovávána jednotlivými síťovými operátory. Před několika dny operátor TenneT oficiálně zveřejnil informaci o navrhovaných trasách připravovaných linek v rámci koridoru BNA č. 3. Pracovní představa síťových operátorů proběhla většinou německých sdělovacích prostředků.
Projekt Suedlink, trasování linky Wilster – Grafenrheinfeld, (TenneT, TransnetBW)
Mapa: Die Welt, zpracováno na základě podkladů BNA
Jedná se o projekt SuedLink, zřejmě nejrozsáhlejší infrastrukturní stavbu energetické transformace. Projekt zahrnuje dvě vedení, každé s přenosovou kapacitou 2000 MW:
1) Wilster (Šlesvicko-Holštýnsko) - Grafenrheinfeld (Bavorsko)
2) Brunsbüttel (Šlesvicko-Holštýnsko) - Großgartach (Bádensko-Württembersko).
Prioritní je výstavba vedení Wilster – Grafenrheinfeld, protože má do Bavorska přivádět elektřinu z větrných parků nahrazující výrobu jaderné elektrárny Grafenrheinfeld o výkonu 1345 MWe, která má být v souladu s programem odstoupení od jaderné energetiky odstavena koncem roku 2015. Na tomto místě je vhodné zdůraznit, že Bavorsko vyrábí téměř polovinu elektřiny v jaderných elektrárnách, takže program odstavování jaderných elektráren bude pociťovat nejvíce ze všech spolkových zemí. Délka diskutované linky činí přibližně 800 km. Vzhledem k značné délce linky a ztrátám při přenosu střídavým proudem se počítá s nasazením technologie přenosu stejnosměrným proudem (HVDC) na napěťové hladině 500 kV. Předpokládá se realizace formou nadzemního vedení, není však vyloučeno vedení části úseků podzemními kabely. Technicky orientované čtenáře odkazuji ohledně technologie HVDC na starší text o projektu NorNed. Stavební povolení mají být udělena v roce 2016 a celé vedení má být zprovozněno v roce 2022.
Pro celkovou představu o gigantickém rozsahu energetické transformace doplňuji, že BNA souhrnně připravuje celkem 36 projektů nových popř. rekonstrukce stávajících linek v investičním rozsahu přibližně 10 miliard eur.
Potíže síťových operátorů
I naprostý laik si při zběžném pohledu na mapu domyslí, o jaké potíže se zřejmě jedná. Projekt nového koridoru pro linky zvláště vysokého napětí v délce 800 km představuje děsivou noční můru techniků síťových operátorů, kteří se zabývají investiční přípravou staveb. Výstavba nových linek bezesporu představuje výrazný zásah do krajiny, ostatně výška stožárů vedení HVDC 500 kV se bude pohybovat mezi 60-70 metry. Počet dotčených vlastníků může dosáhnout až desetitisíců, počet vlastníků, kteří nebudou souhlasit s vedením linek, věcným břemenem, finančním či jiným vypořádáním apod. může dosahovat stovek až jednotek tisíců. Nejsem právník, nicméně si dovolím předpokládat, že právní procedury ohledně pozemků jsou v Německu lépe zvladatelné než v České republice, nicméně z hlediska prezentovaného optimistického harmonogramu vydávání stavebních povolení pravděpodobně budou zoufale pomalé. Už výše uvedený návrh trasování linek vyvolal natolik silné protesty potenciálně dotčených obcí, firem, organizací i soukromých vlastníků, že se vůči projektu negativně vymezil dokonce i bavorský ministerský předseda Horst Seehofer (CSU), což je pro celý projekt zřejmě ta nejhorší situace, která mohla nastat.
Jak dál?
Z hlediska síťové infrastruktury německá energetická transformace přechází z fáze, kdy pouze využívala technických rezerv stávajícího systému, a bude muset dokázat svou životaschopnost a udržitelnost prostřednictvím schopnosti síťových operátorů prosadit výstavbu infrastrukturních projektů, bez jejichž uskutečnění se stane pouhou politickou proklamací bez reálného technického obsahu. A to s vysokou pravděpodobností v mnoha případech i „silou“, proti vůli veřejnosti. Další osud projektu SuedLink a obdobných síťových projektů ukáže, do jaké míry to Němci s Energiewende myslí vážně.
Petr Nejedlý
