Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/30/ES

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/30/ES

ze dne 22. června 1998 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 57 odst. 2, 66 a 100a této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [2],

v souladu s postupem podle článku 189b Smlouvy [3],

(1) vzhledem k tomu, že podle článku 7a Smlouvy vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu; že je třeba přijmout opatření umožňující pokračovat v dotváření vnitřního trhu;

(2) vzhledem k tomu, že podle článku 7c Smlouvy je třeba vzít v úvahu rozdílný stupeň vývoje některých hospodářství, avšak výjimky musí být jen dočasné a co nejméně narušovat fungování společného trhu;

(3) vzhledem k tomu, že vytvoření konkurenčního trhu se zemním plynem je důležitým krokem k dotvoření vnitřního trhu s energií;

(4) vzhledem k tomu, že směrnice Rady 91/296/EHS ze dne 31. května 1991 o přepravě zemního plynu přepravními soustavami [4] a směrnice Rady 90/377/EHS ze dne 29. června 1990 o postupu Společenství pro zvýšení transparentnosti cen plynu a elektřiny účtovaných konečným průmyslovým velkoodběratelům [5] tvoří první fázi dotvoření vnitřního trhu se zemním plynem;

(5) vzhledem k tomu, že je nyní nezbytné učinit další opatření s cílem vytvořit vnitřní trh se zemním plynem;

(6) vzhledem k tomu, že by touto směrnicí nemělo být dotčeno plné uplatňování Smlouvy, zejména ustanovení týkajících se volného pohybu zboží na vnitřním trhu a pravidel hospodářské soutěže, a nijak se nedotýkají pravomocí svěřených Smlouvou Komisi;

(7) vzhledem k tomu, že vnitřní trh se zemním plynem musí být vytvářen postupně, aby se průmysl mohl pružně a spořádaně přizpůsobit novému prostředí a aby byly vzaty v úvahu různé tržní struktury v členských státech;

(8) vzhledem k tomu, že vytvoření vnitřního trhu v odvětví zemního plynu by mělo napomoci, například prostřednictvím slučitelných vlastností plynu, propojenosti a interoperabilitě sítí;

(9) vzhledem k tomu, že by měl být stanoven určitý počet společných pravidel pro organizaci a provoz odvětví zemního plynu; že v souladu se zásadou subsidiarity představují tato pravidla jen obecné zásady poskytující rámec, jehož podrobné provádění by mělo být ponecháno k úpravě členským státům, které by tak mohly zachovat nebo zvolit si režim, který nejlépe odpovídá jeho konkrétní situaci, zejména s ohledem na schvalování a dohled nad smlouvami o dodávkách;

(10) vzhledem k tomu, že vnější dodávky zemního plynu jsou důležité zejména pro nákup zemního plynu v členských státech značně závislých na dovozu plynu;

(11) vzhledem k tomu, že podnikům v odvětví zemního plynu musí být obecně umožněno vykonávat jejich činnost bez jakékoliv diskriminace;

(12) vzhledem k tomu, že pro některé členské státy může být ukládání povinností služeb veřejného zájmu nezbytné k zajištění bezpečnosti zásobování a ochrany spotřebitele a životního prostředí, což podle jejich názoru volná hospodářská soutěž sama zaručit nemůže;

(13) vzhledem k tomu, že dlouhodobé plánování může být jedním z prostředků plnění těchto povinností služeb veřejného zájmu, s přihlédnutím k možnosti třetích osob požádat o přístup do sítě; že členské státy, za účelem sledování aktuálního stavu dodávek, mohou kontrolovat uzavřené smlouvy "ber nebo plať";

(14) vzhledem k tomu, že čl. 90 odst. 1 Smlouvy ukládá členským státům zejména povinnost, aby dodržovaly tato pravidla, pokud se vztahují na podniky veřejného práva a podniky se zvláštními nebo výlučnými právy;

(15) vzhledem k tomu, že podle čl. 90 odst. 2 Smlouvy podléhají podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu těmto pravidlům za zvláštních podmínek; že provádění této směrnice bude mít dopad na činnost takových podniků; že podle čl. 3 odst. 3 členské státy nemusí zejména používat článek 4 na jejich distribuční infrastrukturu, aby právně nebo fakticky nebránily plnění závazků obecného ekonomického zájmu uložených plynárenským podnikům;

(16) vzhledem k tomu, že členské státy tedy musí při ukládání povinností služeb veřejného zájmu podnikům v odvětví zemního plynu dodržovat odpovídající ustanovení Smlouvy podle výkladu Soudního dvora;

(17) vzhledem k tomu, že by měla být stanovena základní kritéria a postupy týkající se oprávnění, která členské státy mohou udělit pro výstavbu nebo provoz důležitých zařízení v rámci jejich vnitrostátního systému; že tato ustanovení by neměla být v rozporu s příslušnými ustanoveními vnitrostátních právních předpisů, která podmiňují výstavbu nebo provoz důležitých zařízení obdržením oprávnění; že takový požadavek by však neměl omezovat hospodářskou soutěž mezi podniky tohoto odvětví;

(18) vzhledem k tomu, že rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1254/96/ES ze dne 5. června 1996, kterým se stanoví řada základních směrů pro transevropské energetické sítě [6], přispívá k rozvoji propojených infrastruktur v odvětví zemního plynu;

(19) vzhledem k tomu, že technická pravidla pro provoz sítí a přímých vedení musí být průhledná a musí zajišťovat interoperabilitu sítí;

(20) vzhledem k tomu, že je třeba stanovit základní pravidla, pokud jde o podniky zabývající se přepravou, skladováním a zkapalněným zemním plynem, jakož i podniky zabývající se distribucí a dodávkou;

(21) vzhledem k tomu, že je rovněž nezbytné, aby měly příslušné orgány přístup k vnitřním účtům podniků, přičemž musí být zaručena důvěrnost;

(22) vzhledem k tomu, že účetnictví všech propojených plynárenských podniků by mělo mít vysoký stupeň průhlednosti; že pro různé činnosti musí být vedeno samostatné účetnictví, pokud je to nezbytné k zabránění diskriminaci, vzájemnému subvencování a jiným narušením hospodářské soutěže, s přihlédnutím v určitých případech k tomu, že přeprava pro účely účetnictví zahrnuje obnovu plynových soustav; že samostatné účetnictví nemusí být vyžadováno u právních subjektů, jako jsou burzy cenných papírů nebo termínových obchodů, které kromě této obchodní činnosti neplní žádné funkce plynárenského podniku; že integrované účetnictví pro výrobu uhlovodíků a související činnosti může tvořit součást dokumentů požadovaných touto směrnicí pro účetnictví neplynárenských činností; že užitečné informace uvedené v čl. 23 odst. 3 by měly v případě potřeby zahrnovat účetní informace o těžebních plynovodních sítích;

(23) vzhledem k tomu, že přístup do sítě by měl být v souladu s touto směrnicí otevřený a měl by vést k dostatečné a popřípadě srovnatelné úrovni otevření trhů v různých členských státech; že otevření trhů by však nemělo vytvářet zbytečnou nerovnováhu v konkurenční situaci podniků v různých členských státech;

(24) vzhledem k tomu, že s ohledem na rozmanitost struktur a zvláštní vlastnosti soustav v členských státech by měly být stanoveny různé postupy pro přístup do sítě, které budou řízeny objektivními, průhlednými a nediskriminačními kritérii;

(25) vzhledem k tomu, že k vytvoření konkurenčního trhu se zemním plynem by měl být stanoven přístup k těžebním plynovodním sítím; že je třeba pro tento přístup k těžebním plynovodním sítím stanovit různou úpravu zejména se zřetelem k ekonomickým, technickým a provozním vlastnostem takových sítí; že touto směrnicí nejsou nijak dotčeny vnitrostátní daňové předpisy;

(26) vzhledem k tomu, že by mělo být upraveno povolování výstavby a využívání přímých vedení;

(27) vzhledem k tomu, že by měly být upraveny záruky a postupy urovnávání sporů;

(28) vzhledem k tomu, že by se mělo zabránit jakémukoli zneužívání dominantního postavení nebo dravému chování;

(29) vzhledem k tomu, že některé členské státy mohou mít zvláštní potíže při přizpůsobování svých sítí, a proto by měly být stanoveny přechodné odchylky;

(30) vzhledem k tomu, že dlouhodobé smlouvy "ber nebo plať" jsou tržní realitou pro zajištění dodávek plynu členským státům; že by měly být stanoveny zejména výjimky z některých ustanovení této směrnice v případě plynárenského podniku, který se dostal nebo by se mohl dostat do vážných ekonomických problémů v důsledku svých závazků vyplývajících ze smluv "ber nebo plať"; že by tyto výjimky neměly být na újmu účelu této směrnice, spočívajícímu v uvolnění vnitřního trhu se zemním plynem; že smlouvy "ber nebo plať" uzavřené nebo obnovené po vstupu této směrnice v platnost by měly být uzavřeny s obezřetností tak, aby nebránily výraznému otevření trhu; že tyto odchylky proto musí být časově a co do působnosti omezeny a musí být udělovány průhledným způsobem pod dozorem Komise;

(31) vzhledem k tomu, že jsou nezbytná zvláštní ustanovení pro trhy a investice v jiných oblastech, které zatím nedosáhly rozvinutého stádia; že odchylky pro takové trhy a oblasti musí být časově a co do působnosti omezeny; že v zájmu průhlednosti a jednotnosti musí Komise při udělování těchto odchylek hrát důležitou roli;

(32) vzhledem k tomu, že tato směrnice představuje další fázi liberalizace; že po vstupu v platnost nicméně zůstanou některé překážky obchodu se zemním plynem mezi členskými státy zachovány; že tedy mohou být s přihlédnutím ke zkušenostem předloženy návrhy na zlepšení fungování vnitřního trhu se zemním plynem; že by tedy Komise měla předložit Radě a Evropskému parlamentu zprávu o uplatňování této směrnice,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Tato směrnice stanoví společná pravidla pro přepravu, distribuci, dodávku a skladování zemního plynu. Definuje podmínky týkající se organizace a fungování odvětví zemního plynu, včetně zkapalněného zemního plynu (LNG), přístupu na trh a provozu sítí, jakož i kritérií a postupů vztahujících se k udělování oprávnění pro přepravu, distribuci, dodávku a skladování zemního plynu.

Článek 2

Pro účely této směrnice se rozumí:

1. "plynárenským podnikem" fyzická nebo právnická osoba, která se zabývá alespoň jednou z následujících činností: výroba, přeprava, distribuce, dodávka, nákup nebo skladování zemního plynu, včetně LNG, a která zajišťuje obchodní, technické nebo údržbářské úkoly související s těmito funkcemi, s výjimkou konečných spotřebitelů;

2. "těžební plynovodní sítí" jakékoli potrubí nebo síť potrubí provozovaných nebo zkonstruovaných jako součást projektu na výrobu ropy nebo plynu nebo používaných k přepravě zemního plynu z jednoho nebo více výrobních míst tohoto typu do zpracovatelského závodu nebo terminálu anebo konečného přístavního terminálu;

3. "přepravou" přeprava zemního plynu pomocí vysokotlaké potrubní sítě jiné než těžební plynovodní sítě za účelem jeho dodání zákazníkům;

4. "přepravním podnikem" jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která provádí přepravu;

5. "distribucí" přeprava zemního plynu pomocí místních nebo oblastních potrubních sítí za účelem jeho dodání zákazníkům;

6. "distribučním podnikem" jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která provádí distribuci;

7. "zásobováním" dodávka nebo prodej zemního plynu, včetně LNG, zákazníkům;

8. "zásobovacím podnikem" jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která provádí zásobování;

9. "skladovacím zařízením" zařízení používané pro skladování zemního plynu, které patří plynárenskému podniku nebo je provozováno plynárenským podnikem, s výjimkou části používané pro výrobní činnosti;

10. "skladovacím podnikem" fyzická nebo právnická osoba, která provádí skladování;

11. "zařízením LNG" terminál, který se používá pro zkapalnění zemního plynu nebo vyložení, skladování a přezplynování LNG;

12. "sítí" jakákoli přepravní nebo distribuční soustava nebo zařízení LNG, které patří plynárenskému podniku nebo jsou provozovány plynárenským podnikem, včetně jeho zařízení poskytujících pomocné služby a zařízení příbuzných podniků nezbytných pro zajištění přístupu k přepravě a distribuci;

13. "propojenou sítí" několik soustav, které jsou navzájem propojeny;

14. "přímým vedením" potrubí pro přepravu zemního plynu doplňující propojenou síť;

15. "propojeným plynárenským podnikem" vertikálně nebo horizontálně propojený podnik;

16. "vertikálně propojeným podnikem" plynárenský podnik zajišťující alespoň dvě z následujících činností: výroba, přeprava, distribuce, dodávky nebo skladování zemního plynu;

17. "horizontálně propojeným podnikem" podnik zajišťující alespoň jednu z následujících činností: výroba, přeprava, distribuce, dodávky nebo skladování zemního plynu a další neplynárenskou činnost;

18. "příbuzným podnikem" přidružený podnik ve smyslu článku 41 sedmé směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983, založené na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o konsolidovaných účetních závěrkách [7] nebo sdružené podniky ve smyslu čl. 33 odst. 1 uvedené směrnice nebo podniky, které patří stejným akcionářům;

19. "uživatelem soustavy" fyzická nebo právnická osoba napájející soustavu nebo zásobovaná z ní;

20. "zákazníky" velkoodběratelé nebo koneční spotřebitelé zemního plynu a plynárenské podniky, kteří nakupují zemní plyn;

21. "konečným spotřebitelem" zákazník nakupující zemní plyn pro vlastní potřebu;

22. "velkoodběratelem" fyzická nebo právnická osoba, pokud členské státy uznávají její existenci, která nakupuje nebo prodává zemní plyn, ale nezabývá se jeho přepravou nebos distribucí uvnitř sítě nebo mimo ni na území, kde je usazena;

23. "dlouhodobým plánováním" dlouhodobé plánování zásobovací a přepravní kapacity plynárenských podniků s cílem pokrýt poptávku po zemním plynu v soustavě, diverzifikovat zdroje a zajistit zásobování zákazníků;

24. "vznikajícím trhem" členský stát, ve kterém byla uskutečněna první dodávka na základě dlouhodobé obchodní smlouvy o dodávkách zemního plynu před méně než deseti lety;

25. "bezpečností" bezpečnost zásobování a dodávek a technická bezpečnost.

KAPITOLA II

OBECNÁ PRAVIDLA ORGANIZACE ODVĚTVÍ

Článek 3

1. Členské státy zajistí na základě svého institucionálního uspořádání, při zohlednění zásady subsidiarity, a aniž je dotčen odstavec 2, aby byly plynárenské podniky provozovány v souladu se zásadami této směrnice a s cílem dosažení konkurenčního trhu se zemním plynem, a zdrží se diskriminace těchto podniků, pokud jde o jejich práva a povinnosti.

2. S plným ohledem na odpovídající ustanovení Smlouvy, zejména na článek 90, mohou členské státy uložit z důvodů obecného hospodářského zájmu podnikům působícím v odvětví zemního plynu povinnosti služeb veřejného zájmu, které se mohou týkat bezpečnosti, včetně bezpečnosti zásobování, pravidelnosti, jakosti a cen dodávek a ochrany životního prostředí. Takové povinnosti musí být jasně vymezeny, být průhledné, nediskriminační a kontrolovatelné; jejich obsah i případné změny musí být zveřejněny a neprodleně oznámeny členským státem Komisi. Jako prostředek plnění výše uvedených povinností služeb veřejného zájmu mohou členské státy, pokud si to přejí, zavést provádění dlouhodobého plánování s přihlédnutím k tomu, že o přístup do sítě by mohly požádat třetí osoby.

3. Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat pro distribuci článek 4, pokud by jeho použití právně nebo fakticky bránilo plnění povinností uložených plynárenským podnikům z důvodů obecného hospodářského zájmu a pokud by byl rozvoj obchodu ovlivněn do té míry, že by to bylo v rozporu se zájmy Společenství. Zájmy Společenství mimo jiné zahrnují hospodářskou soutěž s ohledem na potenciální zákazníky v souladu s touto směrnicí a článkem 90 Smlouvy.

Článek 4

1. V případech, kdy se k výstavbě nebo provozu zařízení pro zemní plyn vyžaduje oprávnění (např. licence, povolení, koncese, souhlas nebo schválení), udělí členské státy nebo jakýkoli příslušný orgán, který určí, oprávnění k výstavbě nebo k provozu těchto zařízení, potrubních vedení a souvisejících vybavení na svém území v souladu s odstavci 2 až 4. Členské státy nebo příslušný orgán, který určí, mohou na stejném základě rovněž udělit oprávnění k dodávkám zemního plynu a pro velkoodběratele.

2. Členské státy, které mají systém udělování oprávnění, stanoví objektivní a nediskriminační kritéria, která musí podnik žádající o oprávnění k výstavbě nebo k provozu zařízení pro zemní plyn nebo žádající o povolení k dodávkám zemního plynu splňovat. Nediskriminační kritéria a postupy udělování oprávnění se zveřejní.

3. Členské státy dbají o to, aby důvody pro zamítnutí udělení povolení byly objektivní a nediskriminační a byly sděleny žadateli. Odůvodnění takového zamítnutí se pro informaci zašle Komisi. Členské státy stanoví postup umožňující žadateli odvolat se proti takovému zamítnutí.

4. Vzhledem k rozvoji nově zásobovaných oblastí a účinného provozu obecně, a aniž je dotčen článek 20, mohou členské státy odepřít udělení dalšího oprávnění k výstavbě a provozu distribučních potrubních sítí v určité oblasti, jakmile jsou v této oblasti sítě vybudovány nebo navrženy k vybudování a pokud stávající nebo navrhovaná kapacita není naplněna.

Článek 5

Členské státy zajistí, aby byla vypracována a zpřístupněna technická pravidla, která stanoví minimální technické požadavky na návrh a provoz přípojení na síť zařízení LNG, skladovacích zařízení, jiných přepravních nebo distribučních soustav a přímých vedení. Tato technická pravidla musí zajistit interoperabilitu sítí a být objektivní a nediskriminační. Oznamují se Komisi v souladu s článkem 8 směrnice Rady 83/189/EHS ze dne 28. března 1983 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů [8].

KAPITOLA III

PŘEPRAVA, SKLADOVÁNÍ A LNG

Článek 6

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby podniky zabývající se přepravou, skladováním a LNG jednaly v souladu s články 7 a 8.

Článek 7

1. Každý podnik zabývající se přepravou, skladováním nebo LNG provozuje, udržuje a rozvíjí za přijatelných ekonomických podmínek bezpečná, spolehlivá a účinná přepravní, skladovací nebo LNG zařízení s patřičným ohledem na životní prostředí.

2. Podnik zabývající se přepravou, skladováním nebo LNG nesmí v žádném případě diskriminovat uživatele soustavy nebo kategorie uživatelů soustavy, zejména ve prospěch svých příbuzných podniků.

3. Každý podnik zabývající se přepravou, skladováním nebo LNG poskytne ostatním podnikům zabývajícím se přepravou, skladováním nebo distribucí dostatečné informace k tomu, aby se doprava a skladování zemního plynu mohly uskutečnit způsobem slučitelným s bezpečným a účinným provozem propojené sítě.

Článek 8

1. Aniž je dotčen článek 12 nebo jakákoli jiná povinnost vyplývající z právních předpisů, která se týká poskytování informací, zachovává každý podnik zabývající se přepravou, skladováním nebo LNG důvěrnost informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu a které se dozví při výkonu své činnosti.

2. Podniky zabývající se přepravou nezneužijí při prodeji nebo nákupu zemního plynu, uskutečňovaného jimi samotnými nebo příbuzným podnikem, informace, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu a které obdrží od třetích osob v rámci poskytování nebo sjednávání přístupu do sítě.

KAPITOLA IV

DISTRIBUCE A DODÁVKA

Článek 9

1. Členské státy zajistí, aby distribuční podniky jednaly v souladu s články 10 a 11.

2. Členské státy mohou distribučním podnikům nebo zásobovacím podnikům nařídit, aby zásobovaly zákazníky v určité oblasti nebo zákazníky určité kategorie nebo obojí. Sazby za takové dodávky mohou být regulovány, například proto, aby bylo těmto zákazníkům zajištěno rovné zacházení.

Článek 10

1. Každý distribuční podnik provozuje, udržuje a rozvíjí za ekonomicky přijatelných podmínek bezpečnou, spolehlivou a účinnou síť s patřičným ohledem na životní prostředí.

2. Distribuční podnik nesmí v žádném případě diskriminovat uživatele soustavy nebo kategorie uživatelů soustavy, zejména ve prospěch svých příbuzných podniků.

3. Každý distribuční podnik poskytne ostatním distribučním podnikům nebo podnikům zabývajícím se přepravou nebo skladováním dostatečné informace k tomu, aby se přeprava plynu mohla uskutečnit způsobem slučitelným s bezpečným a účinným provozem propojené sítě.

Článek 11

1. Aniž je dotčen článek 12 nebo jakákoli jiná povinnost vyplývající z právních předpisů, která se týká poskytování informací, zachovává každý distribuční podnik důvěrnost informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu a které se dozví při výkonu své činnosti.

2. Distribuční podniky nezneužijí při prodeji nebo nákupu zemního plynu, uskutečňovaného jimi samotnými nebo příbuzným podnikem, informace, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu a které obdrží od třetích osob v rámci poskytování nebo sjednávání přístupu do sítě.

KAPITOLA V

ODDĚLENÍ A PRŮHLEDNOST ÚČETNICTVÍ

Článek 12

Členské státy nebo jimi určený příslušný orgán a smírčí orgány uvedené v čl. 21 odst. 2 a čl. 23 odst. 3 mají právo přístupu k účtům plynárenských podniků uvedených v článku 13, pokud je to nezbytné k plnění jejich úkolů. Členské státy a jimi určené příslušné orgány a smírčí orgány zachovávají důvěrnost informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu. Členské státy mohou stanovit výjimky z povinnosti důvěrnosti, pokud je to nezbytné k tomu, aby příslušné orgány mohly plnit své úkoly.

Článek 13

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby účetnictví plynárenských podniků bylo vedeno v souladu s odstavci 2 až 5.

2. Plynárenské podniky bez ohledu na režim vlastnictví nebo právní formu vypracují, předloží k auditu a zveřejní své roční účetní závěrky v souladu s vnitrostátními právními předpisy o ročních účetních závěrkách společností s ručením omezeným přijatými podle čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978, založené na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností [9].

Podniky, které nemusí zveřejňovat své roční účetní závěrky, uchovávají jedno vyhotovení k dispozici pro veřejnost ve svém ústředí.

3. Propojené plynárenské podniky vedou ve vnitřním účetnictví oddělené účty pro přepravu, distribuci a skladování zemního plynu, a popřípadě konsolidované účty pro neplynárenské činnosti tak, jak by to bylo požadováno, kdyby dotyčné činnosti prováděly samostatné podniky, s cílem zabránit diskriminaci, vzájemnému subvencování a narušování hospodářské soutěže. Toto vnitřní účetnictví musí zahrnovat rozvahu a výsledovku pro každou z činností.

Pokud se použije článek 16 a přístup do sítě se uskutečňuje za jednotný poplatek za přepravu i distribuci, mohou být účty pro přepravu a distribuci sloučeny.

4. Podniky uvedou ve svém vnitřním účetnictví pravidla pro rozdělení aktiv a pasiv a výdajů a příjmů a pro odpisy, aniž jsou dotčeny platné vnitrostátní účetní předpisy, kterými se řídí vedení oddělených účtů uvedených v odstavci 3. Tato pravidla lze změnit pouze ve výjimečných případech. Takové změny musí být vyznačeny a řádně odůvodněny.

5. Roční účetní závěrky v příloze uvádějí každou transakci určité velikosti s příbuznými podniky.

KAPITOLA VI

PŘÍSTUP DO SÍTĚ

Článek 14

Pro organizaci přístupu do sítě mohou členské státy zvolit jeden nebo druhý postup uvedený v článcích 15 a 16, popřípadě oba. Oba postupy se řídí objektivními, průhlednými a nediskriminačními kritérii.

Článek 15

1. V případě smluvního přístupu do sítě přijmou členské státy nezbytná opatření, aby plynárenské podniky a potenciální zákazníci, buď na území pokrytém sítí, nebo mimo ně, mohli sjednat přístup do sítě a uzavřít smlouvy o dodávkách na základě dobrovolných obchodních dohod. Strany jsou povinny sjednávat přístup do sítě v dobré víře.

2. Smlouvy o přístupu do sítě musí být sjednány s odpovídajícími plynárenskými podniky. Členské státy vyžadují, aby plynárenské podniky zveřejnily své hlavní obchodní podmínky používání sítě během prvního roku po provedení této směrnice a poté každý rok.

Článek 16

Členské státy, které zvolily postup regulovaného přístupu, přijmou nezbytná opatření pro to, aby poskytly plynárenským podnikům a potenciálním zákazníkům, buď na území pokrytém sítí, nebo mimo ně, právo přístupu do sítě na základě zveřejněných sazeb nebo jiných podmínek a závazků pro používání dané soustavy. Toto právo přístupu může být potenciálním zákazníkům dáno tím, že se jim umožní uzavřít smlouvy o dodávkách s konkurenčními plynárenskými podniky jinými než vlastníkem nebo provozovatelem soustavy nebo příbuzným podnikem.

Článek 17

1. Plynárenské podniky mohou odmítnout přístup do sítě pro nedostatek kapacity nebo tehdy, jestliže by jim přístup do sítě bránil plnit povinnosti služeb veřejného zájmu, uvedené v čl. 3 odst. 2, které jsou jim uloženy, anebo z důvodu vážných ekonomických a finančních obtíží vyplývajících ze smluv "ber nebo plať''", s přihlédnutím ke kritériím a postupům uvedeným v článku 25 a k řešení zvolenému členským státem podle odstavce 1 zmíněného článku. Toto odmítnutí musí být řádně odůvodněno.

2. Členské státy mohou přijmout nezbytná opatření, aby plynárenský podnik, který odmítne přístup do sítě pro nedostatek kapacity nebo neexistenci přípojky, učinil nezbytná zlepšení, pokud je to ekonomické nebo pokud je potenciální zákazník ochoten za ně zaplatit. Pokud členské státy uplatňují čl. 4 odst. 4, přijmou tato opatření.

Článek 18

1. Členské státy určí potenciální zákazníky, tj. zákazníky usazené na jejich území, kteří mají právní způsobilost k uzavírání smluv o dodávkách zemního plynu nebo k jeho nákupu v souladu s články 15 a 16 s tím, že musí být zahrnuti všichni zákazníci uvedení v odstavci 2 tohoto článku.

2. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že alespoň následující zákazníci budou označeni jako potenciální zákazníci:

- výrobci elektřiny na základě plynu, bez ohledu na jejich roční spotřebu; k zachování rovnováhy trhu s elektřinou však mohou členské státy stanovit pro způsobilost sdružených výrobců práh, který nesmí překročit úroveň stanovenou pro ostatní konečné spotřebitele. Tyto prahy se oznamují Komisi,

- ostatní koneční spotřebitelé se spotřebou více než 25 milionů metrů krychlových plynu ročně podle spotřebního místa.

3. Členské státy dbají na to, aby vymezení potenciálních zákazníků uvedených v odstavci 1 vedlo k otevření trhu odpovídajícímu alespoň 20 % celkové roční spotřeby plynu na vnitrostátním trhu s plynem.

4. Po pěti letech od vstupu této směrnice v platnost se procentní podíl uvedený v odstavci 3 zvýší na 28 % celkové roční spotřeby plynu na vnitrostátním trhu se zemním plynem a po deseti letech od tohoto vstupu v platnost na 33 % uvedené spotřeby.

5. Pokud bude mít vymezení potenciálních zákazníků uvedených v odstavci 1 za následek otevření trhu odpovídajícímu více než 30 % celkové roční spotřeby plynu na vnitrostátním trhu se zemním plynem, může dotčený členský stát pozměnit toto vymezení, pokud se otevření trhu nesníží pod 30 % uvedené spotřeby. Členské státy pozměňují vymezení potenciálních zákazníků vyváženým způsobem, který nevytváří zvláštní nevýhody pro určité druhy nebo kategorie potenciálních zákazníků, ale přihlíží ke stávajícím tržním strukturám.

6. Členské státy přijmou následující opatření k zajištění toho, aby se otevření jejich trhu se zemním plynem za dobu deseti let zvýšilo:

- práh stanovený v druhé odrážce odstavce 2 pro potenciální zákazníky, s výjimkou výrobců elektřiny na základě plynu, se po pěti letech od vstupu této směrnice v platnost sníží na 15 miliónů metrů krychlových ročně na spotřební místo a po deseti letech od vstupu v platnost na 5 milionů metrů krychlových ročně na spotřební místo;

- po pěti letech od vstupu této směrnice v platnost se procentní podíl uvedený v odstavci 5 zvýší na 38 % celkové roční spotřeby plynu na vnitrostátním trhu se zemním plynem a po deseti letech od tohoto vstupu v platnost na 43 % uvedené spotřeby.

7. Pokud jde o vznikající trhy, postupné otevírání trhů uvedené v tomto článku začne platit po uplynutí platnosti odchylky stanovené v čl. 26 odst. 2.

8. Distribuční podniky, pokud již nejsou určeny jako potenciální zákazníci podle odstavce 1, mají právní způsobilost uzavírat smlouvy na dodávky zemního plynu v souladu s články 15 a 16 na takový objem zemního plynu, který jejich zákazníci určení jako potenciální spotřebovávají v jejich distribuční soustavě určené k zásobování těchto zákazníků.

9. Členské státy zveřejní do do 31. ledna každého roku kritéria pro vymezení potenciálních zákazníků uvedených v odstavci 1. Tato informace je společně s dalšími užitečnými informacemi odůvodňujícími otevření trhu podle tohoto článku zaslána Komisi ke zveřejnění v Úředním věstníku Evropských společenství. Komise může požádat členský stát, aby změnil své vymezení, pokud tvoří překážku řádného uplatňování této směrnice, pokud jde o řádné fungování vnitřního trhu se zemním plynem. Nevyhoví-li dotyčný členský stát této žádosti ve lhůtě tří měsíců, bude přijato konečné rozhodnutí postupem I v článku 2 rozhodnutí Rady 87/373/EHS ze dne 13. července 1987 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi [10].

Článek 19

1. Aby se zabránilo nerovnováze při otevírání trhů se zemním plynem během období uvedeného v článku 28,

a) nejsou smlouvy o dodávkách plynu podle článků 15, 16 a 17 uzavřené s potenciálním zákazníkem v síti jiného členského státu zakázány, pokud je zákazník považován za potenciálního zákazníka v obou dotyčných sítích;

b) v případech, kdy jsou transakce uvedené v písmenu a) odmítnuty, protože zákazník je potenciálním zákazníkem pouze v jedné z obou sítí, může Komise s přihlédnutím k situaci na trhu a k obecnému zájmu nařídit, aby odmítající strana vykonala požadovanou dodávku zemního plynu na žádost členského státu, v němž se potenciální zákazník nachází.

2. Souběžně s postupem a časovým rozvrhem uvedeným v článku 28 a nejpozději po polovině období stanoveného v uvedeném článku posoudí Komise na základě vývoje trhu a s přihlédnutím k obecnému zájmu uplatňování odst. 1 písm. b) tohoto článku. S přihlédnutím k získaným zkušenostem zhodnotí Komise situaci a vypracuje zprávu o případné nerovnováze v otevírání trhů se zemním plynem s ohledem na odst. 1 písm. b).

Článek 20

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby umožnily

- plynárenským podnikům působícím na jejich území zásobovat zákazníky vymezené v článku 18 této směrnice prostřednictvím přímého vedení,

- každému potenciálnímu zákazníkovi tohoto druhu usazenému na jejich území, aby byl plynárenským podnikem zásobován prostřednictvím přímého vedení.

2. Je-li pro výstavbu nebo provoz přímých vedení požadováno oprávnění (např. licence, povolení, koncese, souhlas nebo schválení), členské státy nebo jimi určený příslušný orgán stanoví kritéria pro udělování oprávnění k výstavbě nebo k provozu těchto vedení na jejich území. Tato kritéria musí být objektivní, průhledná a nediskriminační.

3. Členské státy mohou podmínit oprávnění k výstavbě přímého vedení buď odmítnutím přístupu do sítě na základě článku 17, anebo zahájením smírčího řízení podle článku 21.

Článek 21

1. Členské státy zajistí, aby strany sjednávaly přístup do sítě v dobré víře a aby žádná z nich nezneužila své vyjednávací postavení k tomu, aby zabránila úspěšnému výsledku jednání.

2. Členské státy určí příslušný orgán, který musí být na stranách nezávislý, k rychlému urovnání sporů týkajících se uvedeného jednání. Tento orgán musí zejména urovnávat spory týkající se jednání a odmítnutí přístupu v oblasti působnosti této směrnice. Příslušný orgán předloží své závěry neprodleně nebo, je-li to možné, do 12 týdnů poté, kdy mu byl spor předložen. Zahájením řízení u tohoto orgánu zůstává nedotčen výkon opravných prostředků podle práva Společenství.

3. V případě přeshraničních sporů je smírčím orgánem orgán, do jehož působnosti spadá síť plynárenského podniku, který odmítá využití nebo přístup do sítě. Pokud v přeshraničních sporech síť spadá do působnosti více orgánů, tyto orgány se navzájem konzultují s cílem zajistit shodné uplatňování této směrnice.

Článek 22

Členské státy vytvoří vhodné a účinné mechanismy pro regulaci, kontrolu a průhlednost, aby zabránily zneužívání dominantního postavení, zejména poškozujícího zákazníky, a jakémukoli dravému chování. Tyto mechanismy musí přihlížet k ustanovením Smlouvy, a zejména jejímu článku 86.

Článek 23

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby plynárenské podniky a potenciální zákazníci podle článku 18, bez ohledu na to, kde se nacházejí, mohli získat v souladu s tímto článkem přístup do těžebních plynovodních sítí, včetně zařízení poskytujících technické služby související s tímto přístupem, s výjimkou těch částí sítí a zařízení, které jsou používány pro místní výrobní činnosti v místě, kde je plyn vyráběn. Tato opatření se oznamují Komisi v souladu s článkem 29.

2. Přístup uvedený v odstavci 1 je umožněn způsobem stanoveným členským státem v souladu s odpovídajícími právními nástroji. Členské státy uplatňují takové cíle, jako je spravedlivý a otevřený přístup, vytvoření konkurenčního trhu se zemním plynem a ochrana před zneužíváním dominatního postavení, s přihlédnutím k bezpečnosti a pravidelnosti dodávek, objemu, který je nebo může být celkově dostupný, a ochraně životního prostředí. Následující skutečnosti mohou být vzaty v úvahu:

a) potřeba odmítnout přístup, pokud existuje neslučitelnost technických vlastností, kterou nelze rozumným způsobem překonat;

b) potřeba zabránit obtížím, které nelze rozumným způsobem překonat a které by mohly nepříznivě ovlivnit účinnost současné a plánované budoucí výroby uhlovodíků, včetně oblastí s nízkou hospodářskou životaschopností;

c) potřeba respektovat řádně odůvodněné a přiměřené potřeby vlastníka nebo provozovatele těžební plynovodní sítě ohledně dopravy a zpracování plynu a zájmy všech ostatních uživatelů těžební plynovodní sítě nebo souvisejících zpracovatelských nebo manipulačních zařízení, které by mohly být dotčeny; a

d) potřeba uplatňovat jejich právní předpisy a správní postupy týkající se udělování oprávnění k výrobě nebo rozvoji těžby, v souladu s právem Společenství.

3. Členské státy zajistí, aby byl zaveden smírčí postup, včetně orgánu nezávislého na stranách s přístupem ke všem užitečným informacím, který umožní rychlé vyřešení sporů týkajících se přístupu k těžebním plynovodním sítím, s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v odstavci 2 a k počtu stran, které mohou být zapojeny do sjednávání přístupu k těmto sítím.

4. V případě přeshraničních sporů se použije smírčí postup toho členského státu, do jehož působnosti spadá těžební plynovodní síť, která odmítá přístup. Pokud v přeshraničních sporech daná síť spadá do působnosti více členských států, tyto státy se navzájem konzultují s cílem zajistit shodné uplatňování této směrnice.

KAPITOLA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 24

1. V případě náhlé krize na trhu s energií nebo ohrožení fyzické bezpečnosti osob, přístrojů, zařízení nebo celistvosti sítě může členský stát dočasně přijmout nezbytná ochranná opatření.

2. Tato opatření musí narušovat řádné fungování vnitřního trhu v co nejmenší míře a nesmějí mít širší působnost, než je nezbytně nutné pro vyřešení náhle vzniklých obtíží.

3. Dotyčný členský stát tato opatření neprodleně oznámí ostatním členským státům a Komisi, která může rozhodnout, že je daný členský stát musí změnit nebo zrušit, pokud narušují hospodářskou soutěž a nepříznivě ovlivňují obchod způsobem, který je v rozporu s obecným zájmem.

Článek 25

1. Pokud se plynárenský podnik dostal, nebo se domnívá, že by se mohl dostat, do vážných hospodářských a finančních obtíží v důsledku závazků "ber nebo plať" převzatých na základě jedné nebo více smluv o nákupu plynu, může podat příslušnému členskému státu nebo určenému příslušnému orgánu žádost o udělení dočasné výjimky z článku 15 nebo 16. Podle volby členského státu jsou žádosti podávány podle jednotlivých případů buď před, nebo po odmítnutí přístupu do sítě. Členské státy mohou rovněž volbu ponechat na plynárenském podniku, zda podá žádost před, nebo po odmítnutí přístupu do sítě. Pokud plynárenský podnik odmítl přístup, musí být žádost podána neprodleně. K žádosti musí být přiloženy veškeré potřebné informace o povaze a rozsahu obtíží a o úsilí vynaloženém plynárenským podnikem k jejich vyřešení.

Pokud není dostupné žádné jiné přiměřené řešení a s přihlédnutím k odstavci 3 může členský stát nebo určený příslušný orgán rozhodnout o udělení výjimky.

2. Členský stát nebo určený příslušný orgán neprodleně oznámí Komisi své rozhodnutí o udělení výjimky spolu se všemi potřebnými informacemi. Tyto informace mohou být předloženy Komisi v souhrnné formě, která umožní Komisi vyjádřit se se znalostí věci. Ve lhůtě čtyř týdnů od doručení tohoto oznámení může Komise požádat, aby členský stát nebo určený příslušný orgán změnil nebo zrušil rozhodnutí o udělení výjimky. Pokud členský stát nebo určený příslušný orgán nevyhoví tomuto požadavku ve lhůtě čtyř týdnů, bude neprodleně přijato konečné rozhodnutí postupem I uvedeným v článku 2 rozhodnutí 87/373/EHS.

Komise zajistí zachování důvěrnosti informací, které mají z obchodního hlediska citlivou povahu.

3. Při rozhodování o výjimkách uvedených v odstavci 1 přihlíží členský stát nebo určený příslušný orgán a Komise zejména k následujícím kritériím:

a) cíli, spočívajícímu v dosažení konkurenčního trhu s plynem;

b) potřebě plnit povinnosti služeb veřejného zájmu a zajistit bezpečnost zásobování;

c) postavení plynárenského podniku na trhu s plynem a skutečnému stavu hospodářské soutěže na tomto trhu;

d) závažnosti hospodářských a finančních obtíží, na které narážejí plynárenské podniky a podniky zabývající se přepravou nebo potenciální zákazníci;

e) datu podpisu a podmínkám smlouvy nebo smluv, včetně toho, do jaké míry umožňují přihlížet k vývoji trhu;

f) úsilí vynaloženému při řešení problému;

g) míře, v jaké podnik při převzetí závazků "ber nebo plať" mohl, s ohledem na ustanovení této směrnice, rozumným způsobem předvídat, že vážné obtíže pravděpodobně nastanou;

h) úrovni propojení soustavy s ostatními soustavami a stupni interoperability těchto soustav a

i) důsledkům, jaké by mělo udělení výjimky na řádné uplatňování této směrnice, pokud jde o řádné fungování vnitřního trhu se zemním plynem.

Rozhodnutí o žádosti o výjimku týkající se smluv "ber nebo plať" uzavřených před nabytím účinnosti této směrnice nesmí vést k situaci, v níž je nemožné nalézt jiná hospodářsky životaschopná odbytiště. V každém případě se obtíže nepovažují za závažné, pokud prodej zemního plynu neklesne pod úroveň záruk minimálního odběru obsažených ve smlouvách o nákupu plynu "ber nebo plať" anebo pokud daná smlouva o nákupu plynu "ber nebo plať" může být změněna nebo plynárenský podnik je schopen nalézt jiná odbytiště.

4. Plynárenské podniky, kterým nebyla udělena výjimka uvedená v odstavci 1, nesmějí odmítnout nebo nesmějí nadále odmítat přístup do sítě v důsledku závazků "ber nebo plať" převzatých ve smlouvě o nákupu plynu. Členské státy dbají o dodržování odpovídajících ustanovení kapitoly VI.

5. Každá výjimka udělená na základě výše uvedených ustanovení musí být řádně odůvodněna. Komise zveřejní rozhodnutí v Úředním věstníku Evropských společenství.

6. Do pěti let od vstupu této směrnice v platnost předloží Komise hodnotící zprávu o zkušenostech získaných s uplatňováním tohoto článku, aby Evropský parlament a Rada mohly následně posoudit nebytnost jeho úpravy.

Článek 26

1. Členské státy, které nejsou přímo spojeny s propojenou sítí jiného členského státu a které mají pouze jednoho hlavního vnějšího dodavatele, se mohou odchýlit od článku 4, čl. 18 odst. 1, 2, 3, 4 a 6 nebo článku 20 této směrnice. Za hlavního dodavatele se považuje dodavatel, jehož podíl na trhu je vyšší než 75 %. Tato odchylka bez dalšího skončí v okamžiku, kdy alespoň jedna z těchto podmínek přestane platit. Každá taková odchylka musí být oznámena Komisi.

2. Členský stát, který má právo na přiznání statutu vznikajícího trhu a který by se v důsledku provádění této směrnice dostal do vážných obtíží, jež nesouvisejí se smluvními závazky "ber nebo plať" uvedenými v článku 25, se může odchýlit od článku 4, čl. 18 odst. 1, 2, 3, 4 a 6 nebo článku 20 této směrnice. Tato odchylka bez dalšího skončí v okamžiku, kdy členský stát pozbude práva na přiznání statutu vznikajícího trhu. Každá taková odchylka musí být oznámena Komisi.

3. Pokud by provádění této směrnice způsobilo vážné obtíže v omezené části území členského státu, zejména pokud jde o rozvoj přepravní infrastruktury, mohou členské státy požádat Komisi o udělení dočasné odchylky od článku 4, čl. 18 odst. 1, 2, 3, 4, a 6 nebo článku 20, aby podnítily investice a zlepšily situaci v této oblasti.

4. Komise může udělit odchylku uvedenou v odstavci 3 s přihlédnutím zejména k následujícím kritériím:

- potřebě investic do infrastruktury, jejíž provoz by nebyl ekonomický v konkurenčním tržním prostředí,

- úrovni a perspektivám návratnosti vyžadovaných investic,

- velikosti a vyspělosti plynárenské sítě v dané oblasti,

- perspektivám daného trhu s plynem,

- rozloze a vlastnostem dané části území nebo oblasti a

- sociálně ekonomickým a demografickým faktorům.

Odchylku lze udělit pouze tehdy, jestliže v této oblasti není vytvořena žádná plynárenská infrastruktura, nebo byla vytvořena před méně než deseti lety. Dočasná odchylka nesmí trvat déle než deset let od první dodávky plynu do této oblasti.

5. Než Komise přijme rozhodnutí v souladu s odstavcem 4, informuje členské státy o žádostech podaných na základě odstavce 3 při zachování důvěrnosti. Toto rozhodnutí a odchylky uvedené v odstavcích 1 a 2 budou zveřejněny v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 27

1. Před uplynutím prvního roku po vstupu této směrnice v platnost předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o nezbytných harmonizačních opatřeních, které nesouvisejí s touto směrnicí. V případě potřeby připojí Komise ke zprávě návrhy na harmonizaci nezbytné pro účinné fungování vnitřního trhu se zemním plynem.

2. Evropský parlament a Rada se k těmto návrhům vyjádří ve lhůtě dvou let od jejich předložení.

Článek 28

Komise posoudí uplatňování této směrnice a předloží zprávu o zkušenostech získaných z fungování vnitřního trhu se zemním plynem a o uplatňování obecných pravidel uvedených v článku 3, aby mohly Evropský parlament a Rada, s přihlédnutím k získaným zkušenostem, včas posoudit možnost přijetí předpisů k dalšímu zdokonalení vnitřního trhu se zemním plynem, které by byly účinné po deseti letech od vstupu této směrnice v platnost.

Článek 29

Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbyné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do dvou let ode dne uvedeného v článku 30. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 30

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 31

Tato směrnice je určena členským státům.

 

V Lucemburku dne 22. června 1998.

Za Evropský parlament

předseda

J. M. Gil-robles

Za Radu

předseda

J. Cunningham

[1] Úř. věst. C 65, 14.3.1992, s. 14 a Úř. věst. C 123, 4.5.1994, s. 26.

[2] Úř. věst. C 73, 15.3.1993, s. 31 a Úř. věst. C 195, 18.7.1994, s. 82.

[3] Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 17. listopadu 1993 (Úř. věst. C 329, 6.12.1993, s. 182), společný postoj Rady (ES) č. 17/98 ze dne 12. února 1998 (Úř. věst. C 91, 26.3.1998, s. 46) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 30. dubna 1998 (Úř. věst. C 152, 18.5.1998). Rozhodnutí Rady ze dne 11. května 1998.

[4] Úř. věst. L 147, 12.6.1991, s. 37. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 95/49/ES (Úř. věst. L 233, 30.9.1995, s. 86).

[5] Úř. věst. L 185, 17.7.1990, s. 16. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z r. 1994.

[6] Úř. věst. L 161, 29.6.1996, s. 147. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím č. 1047/97/ES (Úř. věst. L 152, 11.6.1997, s. 12).

[7] Úř. věst. L 193, 18.7.1983, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z r. 1994.

[8] Úř. věst. L 109, 26.4.1983, s. 8. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 96/139/ES (Úř. věst. L 32, 10.2.1996, s. 31).

[9] Úř. věst. L 222, 14.8.1978, s. 11. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 94/8/ES (Úř. věst. L 82, 25.3.1994, s. 33).

[10] Úř. věst. L 197, 18.7.1987, s. 33.